Mnozí vlastníci nemovitostí se mylně domnívají, že pokud je nemovitost výlučně v jejich vlastnictví, mohou s ní libovolně nakládat – včetně prodeje. V případě manželství však vstupují do hry další právní aspekty, zejména ochrana rodinné domácnosti. Rodinné právo totiž chrání nárok obou manželů na bydlení bez ohledu na to, kdo je formálním vlastníkem.
Společná domácnost a její právní význam
Společná domácnost je prostor, kde manželé žijí společně a který slouží k uspokojování potřeb jejich rodinného života. Pokud je tento prostor situován v domě, který je ve výlučném vlastnictví pouze jednoho z manželů, neznamená to automaticky, že může tento manžel s domem libovolně nakládat. Občanský zákoník (§ 747) stanoví, že k právním jednáním, která se týkají rodinné domácnosti, je zapotřebí souhlasu druhého manžela, i když není spoluvlastníkem nemovitosti.
To znamená, že i když je dům zapsán v katastru nemovitostí pouze na jednoho z manželů, nelze jej prodat bez vědomí a souhlasu druhého, pokud v něm společně bydlí. V praxi tak nelze platně uzavřít kupní smlouvu bez doloženého souhlasu druhého manžela.
Co si počít, pokud k prodeji dojde bez souhlasu?
Pokud v takovém případě výlučný vlastník uzavře kupní smlouvu na prodej nemovitosti bez souhlasu druhého manžela, jedná se o právní úkon, který je neplatný. Dotčený manžel se může neplatnosti takového právního jednání dovolat u soudu a požadovat zrušení kupní smlouvy. Kupující se tak vystavuje vážnému právnímu riziku, což bývá důvodem, proč advokáti i notáři při převodu nemovitostí požadují výslovné potvrzení souhlasu druhého z manželů, pokud jde o nemovitost, která může sloužit jako rodinná domácnost.
Pokud plánujete převod nemovitosti, ve které bydlíte se svým manželem či manželkou, doporučujeme vždy konzultovat svůj záměr s advokátem, a vyhnout se tak riziku neplatnosti kupní smlouvy a budoucím soudním sporům.